Archaické zpracování lnu

Základní princip úpravy lnu spočívá v získání rozvolněného a co nejjemněji rozčesaného lýka, tak aby ho bylo možné spřádat a vytvářet tenké, ale pevné nitě.

Spojení vláken s dřevinou se naruší máčením ve vodě nebo rosením, kdy se stonky lnu rovnoměrně rozprostřou na volné prostranství a vystaví se tak dlouhodobému působení venkovní vlhkosti.

Připravený vysušený len se zbaví tobolek – v tomto případě jednoduchým mlácením, díky kterému dojde i k prvnímu mechanickému narušení stonků. To pokračuje lámáním – nejprve pouze v ruce přes ostrou hranu a následně údery dřevěného bijáku zapadajícího do úzkého dřevěného korýtka.

Pomocí dřevěného nože se vytřepou zbytky dřevitých stonků a také se třením rozvolní vlákno.

Celý proces je zakončen pročesáváním proužků rostlinného lýka přes ostré hroty za účelem jeho rozštěpení na jemnější vlákna a odstranění nečistot.

Výsledkem je předivo připravené k dalšímu zpracování.

Velké úskalí těchto experimentů představuje získání potřebných surovin, neboť nemůžeme libovolně využívat některé v minulosti běžné přírodní zdroje a také musíme splňovat etické, hygienické, veterinární a legislativní podmínky. A tak je nezbytná spolupráce našeho muzea s mnohými odbornými pracovišti – zejména s oficiálními ochránci přírody, záchrannými stanicemi, zoologickými a botanickými zahradami a dalšími institucemi.

Ukázkovým příkladem je použití ježčí kůže, kterou jsme získali pro potřeby připravované stálé expozice. Ta v minulosti představovala běžně využívaný materiál pro praktické, ale i magické a rituální účely. Její upotřebení pro muzejní záměry ovšem musí plně respektovat současná pravidla.

YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=G3KyV8OMIgk

Text: Václav Michalička

Fotografie: Petra Vidomusová 

Facebook: https://www.facebook.com/cetratpribor/

Video: Muzeum Novojičínska (CETRAT Příbor)