Experiment Centra tradičních technologií v Příboře

Experiment Centra tradičních technologií v Příboře

Experiment Centra tradičních technologií v Příboře

Experiment Centra tradičních technologií v Příboře

Ukázka rekonstrukce výroby součástky oděvu beskydského pastevce

Výroba plstěných klobouků se ve středověku vyvinula v zajímavé řemeslo, skládající se se z mnoha náročných úkonů.

V minulosti si beskydští hospodáři sami vyráběli provázky a tenčí provazy z konopné koudele na primitivních provaznických vozících.

V období silných hospodářských a sociálních krizí se lidé poohlíželi po různých náhražkových materiálech.

Na našem YouTube kanálu jsme zveřejnili video s postupem zhotovení lichnovského velikonočního vajíčka.

Lojové svíčky byly zejména v tradičním lidovém prostředí mnohem více rozšířené než drahé voskové svíce, které se používaly pouze k výjimečným obřadním a svátečním příležitostem.

Zatím nejnáročnějším výstupem z dlouhodobého intenzivního výzkumu a experimentování s vláknem kopřivy dvoudomé v Centru tradičních technologií Příbor jsou kopřivové šaty. Abychom prozkoumali co nejdůkladněji možnosti využití kopřivového lýka v dávné minulosti, nepoužili jsme na jejich zhotovení žádné moderní ani kovové nástroje. Šaty jsou plně funkční a doplněné o celou řadu součástek. Video je poskládáno se záznamů, které byly postupně pořizovány během procesu výroby šatů v letech 2020 až 2022.

Předení, paličkování a pletení na formě při světle louče, olejového kahánku a svíčky. Video z CETRAT Příbor na YouTube

Video s ukázkami primitivního postupu zpracování kopřivového vlákna a následné výroby červeného "ochranného náramku.

Jedním ze zapomenutých, ale v minulosti nepostradatelných materiálů je stromová houba troudnatec kopytovitý lidově zvaná choroš. Z vatovité dužiny, kterou obsahuje, se vyráběla v minulosti zápalná hubka, ale také například oděvní součástky. V tomto videu se seznámíme s výrobou jednoduchého beskydského klobouku z troudnatce kopytovitého zvaného hubáň.

V oblasti severovýchodní Moravy se v minulosti vyprofilovala svébytná domácká rukodělná výroba teplé obuvi vázané na jednoduché formě. Tyto papuče výrobci účelně přizpůsobovali tak, aby je bylo možné nosit v zimním období i ven. Výchozí materiál představovaly okrajky střech plstěných klobouků získávané jako odpad z kloboučnických výroben. Ve videu je představen nejstarší zdokumentovaný postup výroby rekonstruovaný v Centru tradičních technologií Příbor (Muzeum Novojičínska).

V minulosti oblíbenou dřevinou byl klokoč zpeřený. Hojně využívané byla především semena známá jako klokočí. V muzejních sbírkách se nachází velké množství růženců vyrobených z těchto tvrdých, hnědých a lesklých semen. Zejména ve starších obdobích klokočí nacházelo uplatnění pro svůj dekorativní vzhled na různé náramky a náhrdelníky. Jeho použití je doloženo pro období Velké Moravy i pro dobu bronzovou.

V rámci experimentálního ověření možností kopřivového lýka jsme v Centru tradičních technologií vyrobili jednoduché, ale plně funkční sandály. Jejich předlohou byla neolitická obuv zhotovená z kavylu tuholistého. Ta se nalezla ve Španělsku a je uložená v archeologickém muzeu v Granadě. Naše kopřivové sandály byly vytvořeny základní spirálovou technikou pletení. Kopřivová obuv má pevnou podrážku chránící chodidlo před ostrými předměty. Je poddajná, kopíruje při chůzi terén a přes určitou drsnost je na nošení příjemná.

Vlákno získané z lýka kopřivy dvoudomé mělo v minulosti velmi zajímavé využití. Vedle textilní produkce sloužilo také v omezené míře k výrobě papíru. Při experimentech s kopřivovým vláknem jsme vedle klasického ručního papíru vyzkoušeli tvůrčí potenciál kopřivové papíroviny. A tak vznikl na historické kloboučnické formě kopřivový papírový klobouk.

Při získávání textilního vlákna z kopřivových stonků nás napadla myšlenka, zda je možné využít i oloupanou dřevitou část. Po telefonické konzultaci s vynikajícím výrobcem (nejen) lidových nástrojů Vítem Kašpaříkem jsme ze stonku kopřivy dvoudomé nožem zhotovili jednoduchý plátkový nástroj připomínající piskor (strojek) u dud.

Základním nástrojem pro vytváření příze bylo vřeteno. V tradičním lidovém prostředí v rámci středoevropského prostoru se používala celá řada různých typů vřetánek určených pro spřádání lnu, konopí i vlny. Patrně nejběžnější byla soustružená vřetánka jehlicovitého typu. Domáčtí výrobci často používali na jejich zhotovení nejen šlapací soustruhy, ale také mnohem primitivnější soustruhy pružinové a smyčcové.