Pojem klokočí velmi dobře známe z písně od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, ve které se zpívá „Po babičce klokočí a po tmě strach“. Jednalo se o velmi oblíbené modlitební růžence. Ty byly zhotoveny ze semen klokoče zpeřeného. Jejich používání se rozšířilo zejména v období baroka a klokočí se stalo po určitý čas synonymem pro růžence jako takové. Dnes klokočové růžence můžeme nalézt zejména v muzejních sbírkách. Nejnáročnějším úkonem při výrobě růžence je provrtání otvoru v tvrdém oříšku. Tradiční způsob spočíval v používání hranatého šídla. Jedná se o zdlouhavý ale velmi účinný postup. Šídlo musí mít velmi ostrou špičku, aby snadno narušilo nepoddajnou slupku. Dále se již opatrně pokračuje otáčivými pohyby. Samotný růženec je zhotovený šperkařskou technikou ketlování. Pro výrobu jsou potřeba pouze ketlovací a štípací kleště, ketlovací jehly a provrtané oříšky klokoče zpeřeného. Lesklá semena klokoče zpeřené nacházela uplatnění pro svůj dekorativní vzhled na různé náramky a náhrdelníky již v dávné minulosti, Jeho použití je bezpečně doloženo pro dobu bronzovou a na našem území pochází nejstarší nálezy z období Velké Moravy. I v dnešní době lze vyrábět z klokočí velmi působivé šperky, kdy na provrtání oříšku je možné použít malou elektrickou vrtačku.

Text: Václav Michalička

Foto: Petra Vidomusová

STREAM https://www.stream.cz/zanikly-svet-rukodelne-vyroby/klenot-mezi-semeny-objevte-kouzlo-klokoci-a-jeho-historicke-dedictvi-65150313