Rozdělávání ohně křesáním kamene o kámen

Ovšem její používání je doloženo ještě ve 20. století u řady archaických kultur (význam ohně pro lidské kultury je velmi pěkně popsán v knize od Julia Lipse O původu věcí). Význačný polský slavista a etnolog Kazimierz Moszyński (1887-1959) uvádí pro oblasti slovanské lidové kultury ve své knize Kultura ludowa Słowian I způsob rozdělávání ohně křesáním dvěma kameny pouze u polských Kašubů (Kašubsko – oblast u pobřeží Baltského moře na území dnešního Polska).

Techniku křesání kamene o kámen používal také pravěký muž Ötzi, který byl nalezen v alpském ledovci v roce 1991 a měl u sebe bohatou výbavu, která nám přibližuje život v Evropě v době před pěti tisíci lety (bohaté poznání nabízí expozice věnovaná Ötzimu v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu – Südtiroler Archäologiemuseum, Bolzano). Právě on křesal jiskry pomocí pazourku o pyrit do zápalné hubky z troudnatce kopytovitého. Tímto způsobem ovšem získáme jiskry, které nejsou na světle příliš dobře vidět, a proto případným experimentátorům doporučujeme využít pro pokusy stinného místa. Křesat lze jak do hubky položené na zem či podložku, nebo ji můžeme držet i v ruce pod pyritem, do kterého vedeme úder pazourkem. Vedle pyritu je vhodný také markazit.

Text: Václav Michalička

Foto: Petra Vidomusová

YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=kwjRYK0O65U

Facebook: https://www.facebook.com/cetratpribor/