Jednalo se o vytváření velice pevné vazby z nití, která umožňovala chránit některé části těla. Osnovu většinou tvořila pevná konopná nebo lněná příze, která se proplétala ovčí vlnou. Aby byl výrobek co nejvíce účelný a chránil i před chladem a nepříznivým počasím, používali horalé odolnou hrubou vlnu ovcí, které se chovaly na horských salaších (plemeno valaška). Tato vlna byla stáčena do tlustých pevných nití a před předením se rozvolňovala většinou pouze v prstech. Používala se nepraná, aby zůstaly zachovány vlastnosti zaručující její odolnost. Tímto způsobem se vyráběly především ochranné rukavice, návleky (zapiastky) a čepice. Technika byla využívaná i pro zhotovování obuvi, kdy se do ovčí vlny pro zvýšení pevnosti přidávaly také prasečí štětiny. Takováto obuv vhodná do horského terénu se opatřovala podrážkou z hrubého sukna a k nohám se mohla připevňovat vlněnými šňůrami.
„Zapiastková“ technika je pletení na formě využívající dvě soustavy nití - osnovu a útek. Do osnovy jsou souběžně vlétány dvě útkové nitě. Pro práci je potřeba mít formu, která předurčuje výsledný tvar a na níž je natažena osnova.

Autor textu: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová
Výrobky: CETRAT Příbor